Dřevostavbu jsem navrhovala pro vlastní rodinu, takže jsem si tentokrát mohla být klientem sama. Dům vychází z orientace a svažitosti pozemku a z představy jednoduchého bydlení propojeného se zahradou.

Mám ráda dřevěné fasády, které nejsou navždy nové. Dřevo časem zešedne, získá patinu a podle mě je pak ještě krásnější. Tvoří klidné pozadí pro zeleň, květiny a barevné venkovní doplňky. Přesně ten druh nedokonalosti, který mám ráda. Interiér i terasa měly být jednoduché, přirozené a trochu neformální. Dřevo, tmavé rámy oken, pergola, obyčejný venkovní nábytek a zahrada, která by si postupně začala žít vlastním životem.

Dům jsme nakonec nepostavili. V jednu chvíli jsem se svého plánu vzdala až příliš snadno a dodnes mě to trochu mrzí. Některé nerealizované projekty člověk založí do šuplíku. A některé mu v hlavě postavené zůstanou. Tenhle je přesně takový.